Vzpomínky na Holandsko

Úterý, 12. 05. 2015  –  Rubrika: Zájezdy

Co všechno jsme zažili v Holandsku? No, kdybychom Vám to měli všechno povyprávět, to byste asi neměli sílu všechno přečíst…Takže aspoň pár stručných vzpomínek a fotografií
Vzpomínka první:
Luxusní autobus, ale dlouhá, předlouhá cesta, celou noc a celý den, kolují buchty od maminek, řízky, okurky a nezbytné cukrovinky, basista Jirka hraje na housle, my zpíváme, Jirka hraje, my už nemáme sílu zpívat, Jirka hraje a zpívá, přidává se s houslemi i Vojta, který přisedl do autobusu na jednom z odpočívadel před Prahou, právě přiletěl z Říma, kde byl dva dny zpívat se sborem Stojanova gymnázia a nyní pokračuje s námi do Naardenu, za zvuku houslí a zpěvu usínáme, přijíždíme do Naardenu a Jirka hraje a zpívá….
Vzpomínka druhá:
Hotel Bastion, krásný dvoulůžkový pokoj s koupelnou, lednicí, mikrovlnkou, televizí, a dokonce trezorem… okna nelze otevřít, nastavujeme klimatizaci, hlavně neztratit kartu, nebo se nedostaneme do pokoje, 7.00 budíček, 7.30 snídaně, mňam, mňam, vybíráme si, na co máme právě chuť, holandský sýr, salámy, klobásky, slaninu, jogurty, lívanečky, ovocné saláty a zeleninu, džus, no, snad nám nebude špatně…
Vzpomínka třetí:
Naarden, malebné historické městečko ve tvaru šesticípé hvězdy, obehnané hradbami a vodou, čekají tu už místní členové spolku Naarden – Uherský Brod, kteří nás vítají indonéskou kuchyní, neboť Holandsko, to jsou hlavě přístavy a lodě, které sem přivážejí stále něco nového a zajímavého, plujeme všichni na lodi kolem Naardenu, zpíváme holandsky, je nám zima, v blízkosti Severního moře se hold teplé klima čekat moc nedá, zpíváme hymnu u hrobu našeho brodského, nivnického a komňanského rodáka J.A.Komenského, máváme z věže kostela sv. Víta a družíme se s mladou dechovou kapelou Nardinc…
Vzpomínka čtvrtá:
Amsterodam, také malebné historické městečko, ale samozřejmě mnohem větší než Naarden, podobné domy, ale mnohem více lidí, lodí a hlavně kol, mezi kterými se pomalu nedá ani chodit, spousta pro nás cenově i časově nedostupných muzeí, jedno ale nemineme, muzeum námořnictva, procházíme palubami opravdové plachetnice, zkoušíme ležet v houpacích palandách, obhlížíme lodní zásoby, velikost kajut,zvedáme těžké bedny s nákladem, což jde díky kladce poměrně snadno, fotíme se u lodního děla, kormidla nebo jen tak na palubě, škoda jen, že nemůžeme rozvinout plachty a vyplout na moře… Pokračujeme uličkami Amsterodamu, zvědavě nakukujeme do výkladů i velkých oken domů bez záclon, bolí nás nohy a trochu máme hlad,chvíli odpočinku v Mac Donaldu neodoláme…Málem bychom zapomněli na tulipány, ty jsou tu opravdu všude, snad nám vykvetou i u nás doma z cibulek, které jsme si všichni přivezli.
Vzpomínka pátá a už poslední:
Den krále aneb oslava králových narozenin, která začíná ráno ve všech městech výstřelem z děla, na radnici nás vítá starostka města Naarden, hraje dechová kapela, rozdávají se oranžové likéry, oranžové sušenky, lidé mají oranžové bundy, svetry, klobouky, deštníky, mašle, dokonce i řasy, neboť v Holandsku stále ještě panuje oranžská královská dynastie, převlékáme se do krojů a střídáme na pódiu místní námořnický pěvecký sbor, snad se neztratíme, Holanďané jsou prý nejvyšší lidé v Evropě, a když se tak rozhlížíme, asi to bude pravda, ale už honem na jeviště začínáme holandskou písní, pak Pod šable, Karičky, Ovce a vlk. A ještě jedna holandská píseň na závěr, ale raději v češtině, holandská výslovnost, věřte nevěřte, není žádná legrace. Muziko, Tulipány z Amsterodamu, hraj…