Holúbek na Mutěnických vinařských dnech 2010 – video
Neděle, 5. 09. 2010 – Rubrika: Vystoupení
To býl celý příběh! Joj, tož dojeli sme zavčasu, ale zpátky to bylo horší! Podlužáci majú prostě čas a tož aj to vystúpení bylo o kapánek delší. Jak ty táhlé pěsničky z tohoto kraja. Ale to vůbec nevadilo. Moselo sa aj neco vydržat, né? A tož jak to začalo? Normálně, odjeli sme od Kulturáku v Brodě asi neco před poledněm. Eště svítilo slunéčko, ale za chvilku měl řidič co dělat a stěrače eště víc. Chlést, taková čaka na přední sklo! No co, šak ono neco vydrží. A jelo sa dál.
Za chvilku … No a za chvilku? To byste čubrněli. Úplně inší než u nás! Skoro každý barák v Mutěnicách má malované žúdro. Že nevíte, co to je? No, to nevadí. Je to takový vchod do baráku. V případě Mutěnic malovaný vchod. A jaksi předsunutý, takže taková veliká paráda. Ale zároveň slavnostní paráda. Byla by to paráda zazpívat si a postát u takového malovaného žúdra. No šak sme si mysleli, že si to aj vyzkúšáme. Ale… No poďme dál, popojeďme, jak sa říká!
No tož uprostřed Mutěnic je starý dřevěný lis na víno. Na víno, vínečko! A zdálo sa, že aj pan starosta bývajú v úřadě, kerý má žúdro. Mutěnice sú prostě ozdobú Slovácka. Perla v náhrdelníku. Ležijá na takové zvlněné rovině. A na jedné z těch vlnek sú vinohrady. Viděli sme jich z dálky. Krásné, zelené, samé listí a pod ním to tajemství Mutěnic – víno, vínečko, opěvované v tolika písničkách. Ale je tu aj blízko k Hodonínu. A to víte, tam byly kasárny a v nich vojáci. A před něma Ti, co prošli verbováním, teda verbíři. Teda Ti, co verbovali na vojnu a vybírali Ty, keří obstáli v tanci. A jeden z nich býl aj po víc jak čtvrť tisícileťá v Holúbku. No šak podívajte sa na ty obrázky, co sa hýbajú tady doléj.
Ale tým to nezačalo. Začalo to tým, že sme měli generálku v areálu Pod Búdama. Bylo to pěkně připravené od organizátorú, šak enom co je pravda. Vyzkušaly sa všecky pásma a čekalo sa. Začaly se hemžit stánky a potom aj ludé a najednúc bylo plno. Firma Tónstudio Rajchman súkala reproduktory do výšky, aby bylo všecko čut, aj my. Ale že by byla tréma, to nás ani nenapadlo. No a nás, asi 50 čekalo, kdy na nás přijde řada. Čekali sme 10 minut, potom aj 20. Nakonec hodinu. Ale potom aj jednu, aj druhú, aj třetí, Ale nic. Pořád na nás nedošla řada. A tož asi o půl sedméj večér sme na ňu přišli. Ale do téj doby sme si pěkně prohlédli, co bylo v Mutěnicách na jevišti. A byla tam svaďba a eště před tým Zarážání hory. Tetička mlúvili a mlúvili. No! Ale občas to bylo aj sranda. To dyž napomínali pořád svojého strýčka co majú dělat.
A tož potom byla svaďba! Ale pozór, pozór! To nebyla enom Podlužácká svaďba, to bylo rójení včel. Cože? Rójení včel? Ano, rójení včel, protože enom ty majú sbatební tanec ve vzduchu. Ale přesto šecko to nebyly včely, ale paní matrikářka aj s panem místostarostú, co létali ve vzduchu jak včely, aj se svatebčanama a pod něma stará podlužácká svaďba. Ženich s nevěstú byli teda dolu, na jevišti – v podlužáckém kroji, ale aj ve vzduchu – na rogaloch a paraglajdyngoch a říkali si tam to svoje ANO. Ano, bylo to tak. Nevymýšláme si. Ani jeden z nás! Všeci sme sa divili – svaďba v krojoch na jevišti, ale aj ve vzduchu nad nama. Všeci to potvrdijá. Ale co z toho byla opravdová svaďba? To už si rozhodněte, jak chcete.
No a potom sme vystupovali(y), podívajte sa tady nižéj:
A to je pro túto chvílu šecko. Šak stačí, né? Ono sa stejně šecko řéct nedá. A nekdy to néni ani potřeba. Tož na zdraví! Zdraví všecky Holúbky aj jejich rodiče cimbalista Aleš. 🙂
